1. Každý člověk musí mít možnost poznat sám sebe – své potřeby, ale také své schopnosti, dovednosti i své vlohy a ty následně uplatňovat a projevovat při vlastním sebeprosazení... Pokud toto nebylo v minulosti člověku umožněno, měl by systém sjednat nápravu, aby se člověk – člen národa – mohl přirozeným způsobem začít uplatňovat
2. Součástí sebevymezení každého člověka je i životní prostor a také finanční zajištění člověka jeho vlastními schopnostmi, proto by měl mít každý člověk právo vydělávat si peníze na základě svých vlastních schopností ... Pokud člověk v minulosti nerozpoznal své schopnosti a nemá zkušenosti, měl by být v nové společnosti jednoduchý systém, s nímž by bylo možné tyto schopnosti u jakéhokoli člověka rozpoznat a umožnit mu jejich uplatnění a tím i vlastní finanční zajištění.
3. Systém školství a vzdělávání by měl vycházet ze samotné univerzální podstaty a měl by být veden univerzálně tak, aby se děti už ve škole připravovaly na své zapojení do společnosti. Se základními životními principy by se měly seznámit už děti na základních školách ve smyslu základní etiky, tedy vzájemné spolupráce s ostatními, vztahu k přírodě, slušného jednání včetně základních společenských zásad např. ve vztahu ke starším atd. Je důležité, aby se už děti na školách učily, jak žít svůj život a přijaly praktické rady pro své vlastní žití. Takovýmto způsobem by se předešlo negativnímu projevu mladých lidí, eventuelně by se negativní projevy minimalizovaly.
4. Základem státu by měla být rodina, která by měla poskytovat vše, co je třeba pro zdárný rozvoj osobnosti dítěte, protože návyky získané v dětství si každý člověk odnáší do života, čerpá z nich a dále je rozvíjí. Pokud je tento základ kvalitní, pak je kvalitní i další život člověka a tím se dítě a později dospělý stává platným členem společnosti, pokud je základ nekvalitní, pak nelze očekávat, že z dítěte vyroste kvalitní jedinec - to, co se zanedbá v dětství se jen těžko v dospělosti napravuje. I prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ovlivňuje jeho budoucí vývoj, proto je třeba dbát na to, aby bylo toto prostředí kvalitní jak po stránce fyzického zázemí, tak po stránce duševního rozvoje člověka.
5. Každý člověk by měl mít možnost poznat své tvůrčí možnosti a schopnosti, protože tvůrčí činnost působí radost a zvyšuje sebevědomí. Každý člověk je tvůrčí svým vlastním způsobem a tvořivost znamená pro každého člověka jakési "hmatatelné" uplatnění jeho vlastního "Já", ať už se jedná o umělecké ztvárnění, předmět denní potřeby anebo o psané či mluvené slovo.
6. Zaměstnání by mělo člověku umožnit uplatnit jeho vlastní schopnosti a vydělávat si takovýmto způsobem dostatek finančních prostředků pro svůj život. Zaměstnání by však člověku nemělo bránit v tom, aby mohl ve svém životě uplatňovat vše, co je součástí jeho života. Každý člověk musí konat určité každodenní povinnosti, protože to je nutné pro jeho přežití. Každodenní povinnosti představují každodenní starost o tělo (jídlo a stravovací návyky, pitný režim, ale i spánek, odpočinek a hygienu), ale také nutnost zaměstnání, jímž si člověk vydělává peníze. Zde je třeba přijmout fakt, že podřízená služba druhým s omezováním svých vlastních potřeb není zárukou spokojenosti. Lidé by tedy měli mít možnost dát najevo i své negativní pocity (např. oprávněný projev nespokojenosti, zlost, vztek, znechucení, pohoršení atd.)a tím dát impulz pro změnu toho, co se ukázalo jako nefunkční či nepotřebné.
7. Vztahy mezi lidmi jsou odrazem toho, jak člověk zvládl své vlastní sebepoznání včetně svých negativních stránek - pokud je člověk sám sebou a je vyrovnaným jedincem, pak je schopen vytvářet si pozitivní vztahy. Problémům v mezilidských vztazích se předejde tím, že každý člověk bude mít možnost si uvědomit, co je zač a jaké jsou jeho negativní stránky, které by se měl naučit eliminovat. Každý člověk pak snadno pochopí, že to, co chce pro sebe, je třeba zajistit i druhým lidem, což leckdy znamená i přehodnotit své vlastní požadavky.
8. Problémy v mezilidských vztazích by měly být impulzem pro hluboké pochopení toho, co je skutečnou příčinou těchto problémů. Lidé by měli vědět, že si musí dát vzájemně prostor k tomu, aby byli sami sebou, protože jedině tak se mohou jeden od druhého učit a navzájem se doplňovat, čímž se předejde negativním střetům. V případě problémů v mezilidských vztazích stačí odstranit příčinu problému a síly se uvolní a vyrovnají.
9. Lidé by si měli ujasnit smysl slov "víra", "náboženství", "bůh", "vyšší vědění" ... jedním slovem duchovno. Všechny tyto pojmy by si měl každý člověk ve svém životě zpracovat, protože pokud to neudělá, pokud se bude vyhýbat duchovní stránce bytí, může ho to svádět k přehánění či nadužívání. Lidé by pak měli společně hledat duchovní stránku své podstaty - jen za předpokladu, že je něco, čemu lidé věří a co pokládají za svůj cíl, mohou žít svůj život smysluplně. Pokud se lidé spolu setkají a na něčem se dohodnou, což je leckdy ne příliš snadné, pak by mělo jít o něco, čemu budou všichni věřit a k čemu napřou všechny svoje síly - každý podle svých schopností. Je to právě takovéto směřování, které může překročit hranice státu. K tomu je však možné dospět jedině tehdy, pokud budou mít lidé zpracováno předcházejících osm bodů.
10. Každá společnost se vyvíjí a to, co platilo pro generaci rodičů,nemusí platit pro generaci jejich dětí.Toto je nejdůležitější pravidlo vývoje lidstva. Základem generačních proměn by však měla být zodpovědnost za své jednání, kázeň, disciplína a vytrvalost, což by se měla nastupující generace naučit od generace předcházející, protože bez těchto vlastností nelze v životě ničeho pozitivního dosáhnout. Zákony v nově vznikající společnosti by měly každému člověku umožnit být sám sebou a uplatňovat ve společnosti své schopnosti. Každý člověk by měl ve společnosti pozitivním způsobem uplatnit své schopnosti tak, aby to bylo ku prospěchu společnosti i ostatním lidem, potažmo celému lidstvu. K tomu by měl každý člověk přirozeným způsobem uplatnit ty vlastnosti, které jsou pro jeho uplatnění ve společnosti nejdůležitější. Celkové fungování společnosti je tak dáno tím, jak dalece každý člověk pociťuje svou osobní zodpovědnost a jak dalece je vytrvalý ve svých záměrech dle své vlastní přirozenosti.
11. Všichni lidé by měli žít v zájmu lidskosti, rovnosti a čistého přátelství. Svoboda jedince by měla skončit tehdy, pokud začne omezovat druhé lidi. Skutečná svoboda představuje vnitřní osvobození sebe sama od toho, co člověka omezuje. Každý člověk pociťuje omezení v něčem jiném a každý člověk by si měl toto osvobození vyřešit především na osobní úrovni a tuto svou zkušenost pak předat dalším lidem v globálním rámci - mělo by tedy jít o něco, co je platné pro celé lidstvo, aby z toho mohli čerpat i ostatní lidé, a to s veškerou zodpovědností, která je s tím spojena.
12. Pomoc druhým neznamená dělat za ně to, co sami nezvládají. Pomoc druhým znamená ukázat jim cestu,aby i oni se mohli stát sami sebou, platnými členy společnosti. To však může také představovat hledání podstaty, která je uložena hluboko v nevědomí – v nevědomí lidstva. K tomu je třeba značná dávka pokory a skromnosti, nejen jednoho ke druhému, ale i k přírodě a potažmo k celému vesmíru. Člověk musí mít pokorný, protože jedině pokora může zabránit nadužívání a zničení toho, co bylo vytvořeno samotnou přírodou, čímž si člověk ničí své vlastní prostředí, ve kterém žije. Člověk musí být skromný, protože pokud je skromný, stačí mu k životu to, co mu dává jistotu vnitřního klidu a pohody - jídlem a prostorem k životu počínaje a dobrými vztahy a zachovanou přírodou a přírodními zdroji konče... Konejme v zájmu dobra nejen svého, ale i celého lidstva. Nechť se Dobro stane zákonem nové doby, Přírody i celého Vesmíru. Nechtějme mít víc, než kolik nám náleží, nebo se staneme ovladatelnými.